LUCKAPUCKA

Jestli jsem něco sháněla fakt dlouho, pak to byl určitě boyfriend blazer. Na všech ostatních fotkách (no vlastně i na téhle) vypadám jak kdybych týden nespala. Něco na tom pravdy bude, V zajetí démonů II. díky za noční můry. Koupila jsem si tu třásňovou sukni v háemku co kolem ní kroužím už od jara a i když pravidelně potím krev ve fitku mám pocit, že mě přesekne v pase. Achjo. Kup století vážně. Mám pocit, že ve všem vypadám jak vzducholoď, nebaví mě se opalovat a tak jsem nejbělejší ze všech kolem. Místo focení outfitů radši sednu na kolo a jedu na zahrádku na pivo. Jedno, dvě, tři. Když je takové vedro, musím se schladit ne? V hlavě zařizuju náš nový dům, na který vůbec nevím, jestli budeme mít peníze. Musím přestat utrácet za blbosti typu kadeřník za tři a půl a sem tam tričíčko za dvě stovky. Ono se to nasčítá. Bohužel. Jo a ty laky na nehty po osmdesáti kačkách za kus ve slevě každý týden se taky počítaj. Sakra. Mám blogovací krizi. Už asi sedmdesátou letos. Ale já to nevzdám. I když mi přijde, že mi v poslední době nic nesluší a neumím kombinovat jednotlivé kousky mezi sebou. Je léto, nikam se mi nechce, ani na náplavku, do Prahy mě dostanete jen pod vidinou dobré večeře, pod rouškou tmy a celou v černém. Připadám si a vlastně i chci být chvíli neviditelná. Proč nemůžu večer sedět na okně aniž by na mě kolemjdoucí nečuměli? Já lidem do oken taky nekoukám! Jestli tohle dává nějaký smysl, dejte mi vědět, mě totiž vůbec. . .